Vědecké citace

Milan Kunz

Chemik Kekulé, který byl českého původu, se proslavil svým vzorcem cyklické struktury benzenu. Kekulé se stal populární hlavně historkou, jak na tuto cyklickou strukturu přišel.

Benzen obsahuje 6 atomů uhlíku a 6 atomů vodíku. Při známé čtyřvaznosti uhlíku a jednovaznosti vodíku vyvstal problém, jak jsou atomy v molekule uspořádány. Kekulé navrhl cyklickou strukturu, kde atomy uhlíku s připojeným jedním atomem vodíku jsou střídavě spojeny jednoduchou vazbou.

Kekulé vypravoval, že se mu zdálo o hádkovi, který se všelijak kroutil, až se zakousl do svého ocasu, což mu naznačilo možnost cyklizace.

Historka se stala populární, protože svědčí o tom, že vědci pracují i když spí, což je jistě výtečná výmluva pro osoby trpící náchylností k dřímotě, také je to pastva pro psychoanalytiky.

Jenomže příběh dostal trhlinu. Bader, majitel firmy Aldrich dodávající chemikálie pro laboratoře, vyšťoural dávno zapomenutou práci Losanitsche, který navrhl cyklickou strukturu pro benzen před Kekulém. A navíc prokázal, že Kekulé Losanitschovu práci četl a dokonce se o ní pohrdavě vyjádřil. Bader obvinil Kekulého z vědeckého podvodu. Chtěl bych se Kekulého zastat. Nejdřív pár slov o citování.

Lidé se mohou klasifikovat podle toho, kolikrát se smějí vtipu, když jej čtou nebo slyší vyprávět. Prvá kategorie jednou, když se s vtipem seznámí a smějí se s ostatními, druhá dvakrát, po prvé, když vtip slyší a podruhé, když si na vtip vzpomenou a třetí se směje dokonce třikrát, dvakrát s předešlými a potřetí, když vtip pochopí.

Vtip můžeme upravit na kameňák, když přidáme čtvrtou kategorii, která se nesměje vůbec, protože neumí číst nebo neslyší.

Analogicky můžeme třídit vědce podle toho, kolikrát využijí práce svých kolegů. Po prvé ke zvýšení svých znalostí, když je čtou, podruhé, když si na ně vzpomenou a potřetí, když je mohou citovat ve své vlastní publikaci.

Citace, respektive odvolávání se na autority nebo prameny má dlouhou tradici. Najdeme je v náboženských knihách i u antických autorů. Třeba Platon cituje jako zdroj informací o Atlantidě blíže nespecifikované egyptské kněze.

Ve vědeckých publikacích se citace formalizovaly do několika formátů, číslem v seznamu citací u technických oborů, jménem autora doplněným rokem a případně dalšími rozlišovacími údaji u oborů lékařských, či více méně neformálními poznámkami pod čarou či na konci práce u humanitních oborů.

Identifikace citace bývá někdy nejstručnější, iniciály a jména autorů, zkratky jména časopisu a několik čísel, jindy se musí uvést i název práce.

Jako všechno ostatní, citace přilákaly zájem zvídavých vědců, kteří se zabývali mnoha problémy spojenými s citacemi, od psychologických podnětů k citaci k různým statistikám a žebříčkům nejcitovanějších autorů a časopisů. Je to něco podobného, jako počítadla na Internetu.

Vše o citacích byste se mohli dozvědět od Jana Vlachého, ten by vás informoval zdarma. Američan Garfield založil pro sběr a prodej citací snad prvou firmu v oboru informačních technologií, Institute of Scientific Information.

Citovat zdroje informací a předchůdce se postupně vyvinula v dobrý mrav, který některé časopisy dokonce vynucují v pokynech autorům. Jenže vše se dá obejít. Tak třeba do dvou nejprestižnějších vědeckých časopisů pronikla studie o statistice Internetu, která vůbec necitovala relevantní práce, jakoby podobné studie byly něco nového. Přitom Yahoo najde během necelé vteřiny specializovaný internetový časopis věnovaný statistikám Internetu. To, že časopis trpí nedostatkem autorů (redaktorů je mnohem víc) a příspěvků, je jiný problém.

Potřeba citovat vyvolala nutnost uchovávat přečtené práce jinak než v nespolehlivé vestavěné paměti.

Zdánlivě ideální stav je, když máte práci ve své příruční knihovně. Pokud se kopie pořizovala ručně, pomohlo to i pevnějšímu zafixování zdroje v paměti. Uchovávání tištěných nebo xeroxovaných kopií (kdo dnes vzpomene na fotokopie a mikrofilmy?) má svá úskalí osvětlená příkladem mnicha, který měl mnoho knih a nevěděl, co je v nich.

Informace se musí poznamenat. I když se poznámky dělají na jednotlivé listy, které umožňují uložení ve formě kartotéky, stávají se postupně nepřehledné. Musí se nějak uspořádat, podle data, autorů problematiky či klíčových slov.

Pokud nechcete trávit většinu pracovního času opisováním či kopírováním, tak se spokojíte jediným záznamem.

Dnes sice existují bibliografické programy, které takové problémy nechají počítači, ale to je jiná kapitola. Teď se vraťme k problému Kekulého.

Když analyzujeme Kekulého případ podle stadií vtipu, tak se Kekulé smál dvakrát: Poprvé, když práci Losanitsche četl (řekl si, že je to blbost) a podruhé, když pochopil vtip cyklizace: nasycení přebytečného páru vazeb. Stadium vzpomenutí na vtip prostě přeskočil. Proto Losanitsche necitoval.

Klíčová otázka je, zda si vzpomenout nechtěl případně vědomě své znalosti zamlčel, nebo zda prostě mu informace z paměti vypadla. V prvém případě by se Kekulé choval nečestně, v druhém případě snad neprofesionálně, ale docela lidsky.

Já se přikláním na základě osobní zkušenosti k druhé variantě. Kekulé Losanitschovu práci nestudoval, ale jen četl, protože její význam podcenil. Vzorec pro benzen v ní existuje jenom jako jeden z mnoha dalších formálně složitých vzorců. Nikdo ze současníků Kekulého nenapadl, že se dopustil plagiátu. Na Losanitsche zapomněli všichni. Losanitsch měl prostě smůlu, nikdo se tehdy neozval na jeho podporu, že předešel Kékuleho.

Můj případ je opačný. Já jsem citovat chtěl, ale opravdu jsem si nevzpomněl, že jsem něco četl a že článek dokonce mám ve své knihovně!

Začátkem sedmdesátých let jsem se dostal k několika číslům Scientific American (ještě je mám schované). V jednom z nich byl článek Tribuse o teorii informace, kde Tribus uvádí vzpomínku tvůrce teorie informace Shannona na termín entropie. Článek jsem určitě četl, jako celý obsah čísla, ale vzhledem k tomu, že se netýkal oboru, ve kterém jsem pracoval, jsem si žádný záznam neudělal a na věc zapomněl.

Když jsem se asi o pět let později začal informatikou zabývat, tak jsem na své informační bohatství nevzpomněl. Inkriminovanou pasáž jsem našel citovanou z druhé ruky a tuto druhou ruku jsem citoval. Při tom si nemohu uvědomit žádný důvod, který bych snad měl, abych Tribusovu práci zamlčoval.

LITERATURA

Kunz M.: J. Chem. Inf. Comput. Sci., 33 (1993) 193.